Podle prof. R. Šrámka z Ústavu pro jazyk český České akademie věd v Brně je příjmení Kutý odvozeno od slova "kovaný", což ani tak nemělo souvislost s kovářstvím jako spíše s vlastností - být kovaný, okovaný = kvalitní, pevný, dobrý, o člověku pak dobrý, schopný, chytrý. Dodnes ze zachovalo ve spojení: být v něčem kovaný = být v něčem dobrý, zkušený. V matrikách mělo pak různou podobu, jednak podle jazyka v němž byla matrika vedena (čeština, němčina, latina) jednak podle gramatických znalostí matrikáře. Setkáváme se tak s tvary Kutý, Kuty, Kutty, Kuti, Kutti, Kutej, vzácně i v hanáckém nářečí - Koté.

Podle některých lze jinou možnost původu příjmení Kutý hledat v maďarských slovech “kút" (studna) nebo “kutya” (pes). Vyloučit nelze - s ohledem na příslušnost češtiny do skupiny indoevropských jazyků - ani původ ze sanskrtu, kde slovo "kuty" znamená pes. Nicméně slovanský původ příjmení mi - při znalosti původu obyvatelstva na Bohuslavicku a věrohodnému výkladu prof. Šrámka - připadá nejpravděpodobnější. V polštině je význam slova “kuty” následující:

kuty - I. (příčestí) viz kuć

II. (přídavné jméno) = kovaný (mříž); vytesaný (z kamene); zelazo kute = kujné železo

kuty na cztery nogi = (o člověku) ostřílený, mazaný, prohnaný, všemi mastmi mazaný

kuć (nedokonavé sloveso) kuje, kujesz, kuj!, kul, kujac, kuty, kuci

kout, kovat (kov), opatřovat kováním (nábytek), kute drzwi = okované dveře

kovat, podkovávat (koně)

razit, prorážet (tunel, kanál), sekat, kopat, podkopávat (zeď)

klepat, ťukat (kladívkem, o datlovi)

V Polsku dokonce existuje městečko s názvem Kuty. Ottův slovník naučný o něm praví:

1. Kuty - město ve východní Haliči, okr. hejtmanství Kosov, 42 km od Kolomyje na řece Čeremose, 335 m.n.m., je sídlem okr. soudu, má poštu, telegraf a 6353 obyvatel (v r. 1890) většinou německé národnosti, náboženství židovského, továrnu na saffian, dřevařský obchod.

2. Kuty okr. hejtmanství v Haliči, zaujímá 715 km čtver. s 29.551 obyvateli

3. Staré Kuty - velká vesnice blízko města Kuty, v r. 1890 měla 3895 obyvatel, hlavně Rusínů

V matrikách a jiných archivních dokumentech se vyskytuje několik dalších variant poplatných gramatickým znalostem matrikáře - od nejběžnějšího Kutý přes Kuti, Kutty, Kutey až po hanácké Koté. Někdy bylo dosti obtížné rozlišit jestli se jedná o našeho předka se zkomoleným fonetickým přepisem příjmení nebo někoho úplně jiného, nejčastěji o nečitelně zapsané příjmení Koutný.